Po uplynulých třech týdnech v Belgii nastal den DÉÉ a začla konečně obecná škola. Nezvyklý velkolepým ceremoniím, užasnut a ohromen jsem byl.

Po úvodním kurzu vlámštiny (= dutch), mírné rozcvičce na opravdové bitvy, začíná půlroční zápas mezi mnou a univerzitou. Slavnostní nástup mužstva učitelů, pedelů, rektorů a tajemníků byl velkolepý. Slavnostní průvod byl zakončen v chrámu Saint Peterse. Na školním bitevním poli budu značně vytížen, 14 hodin týdně, od pondělí do pátka, předběžný rozpočet přesně asi 31 kreditů. Potýkat se budu s těmito protivníky:
Peace Research and Conflict Management
Christianity and Islam
History of the European Integration
Ethnic Relations: Majorities and Immigrant Minorities in Western Europe
International Relations and European Integration since WWII
International Enviromental Politics and Sustainable Development
Doufám, že soupeř v rozhodujících kláních v lednu padne. První kontakt s moji katedrou však nebyl tak působivý jako úvodní zahájení. O nevšední zážitek z komunikace se zasloužila koordinátorka z místní fakulty sociálních věcí. Ms. Bert Claesen. Ženské jméno, mužská nátura, vzhled a pach chlapo-dámy a k tomu lámaná angličtina a naše zlomená srdce. Tato paní je ale doufám jen vyjímkou a snad i naschválem, aby tady člověk neměl pocit, že univerzita šlape bez sebemenších problémů...







Zkamenělá láska
Nezbývá než setkat se o velký přestávce s Harrym Potterem a pak v koordinátorské kanceláři navštívit Brumbála v ženským vydání:)
Pěkná slavnost