1. září 2007 v 14:34 | jarome_68
|
Včera v 15h jsem se Boeingem 737 (let NE2674) poprvé v životě vznesl do výšky přesahující 324m (můj rekord zatím držela Eifelova věž) a to do 11600 m. n. m.

I když si to nerad připouštím, měl jsem hlavu v oblacích. Jsem trpící hypochOndr závratěmi a snad všemi příbůznými, z výšky nahánějícími-hrůzu strastěmi a chorobami. Neusedl jsem proto do stroje s největším klidem a můj žaludek o tom dával hlasitě vědět nejen mně, ale i ostatním spolucestujícím. S naprosto maximální pečlivostí jsem dbal na plnění příkazů letušek. Když letadlo dorolovalo a dalo se ku oblakům, raketové zrychlení mě odstřelilo zpátečním směrem do sedadla a to už snad i piloti museli mého žaludka slyšet. Pro uklidnění situace jsem si sáhl do kapsičky v sedadle předemnou pro časopis. Z klobouku jsem vytáhl sportovní magazín Echo. Zároveň s odlepením letadla od země jsem bohužel namátkou nalistoval článek "Pády rozsvěcejí v hlavě". Tento článek o jednom českém skibobistovi mi úvodním titulkem na mém psychickém rozpoložení rozhodně nepřidal. Po chvíli přišly dvě turbulence a moje zezření muselo u kolegů pasažérů budit značnou nedůvěru, protože jsem mohl připomínat nervózně upoceného atentátníka, který každou chvílá hodlá provést svůj úkol. Nicméně pohled z okénka při sestupování z oblohy, průlet mraků a první spatření Bruselu pod námi, byl nezapomenutelný. V 16:15 letadlo dosedlo na bruselskou runway a já po nepatrných patáliích při hledání kufru musel run away z letiště na vlak. Ten s (ne)českou přesností přijel do Leuvenu kolem 17:45 a od této doby se datuje můj pobyt v tomhle městě. V Lovani přišly první menší problémy na cestě. Z Čech jsem navyklý, že autobus zastaví na každe zastávce. Tady to funguje krapet jinak. Člověk si kdykoliv může zmáčknout čudlík "STOP" a řidič mu zastaví. Já jsem bohužeů furt a furt čekal, kdy přijde moje zastávka. Po dlouhé chvíli mě až napadlo zeptat se, kdy že teda bude vůbec ta první zastávka. Paní mi s ochotou a hrůzou v očích oznámila, že jsem úplně, ale úplně blbě. Hrdě jsem tedy zmáčkl tlačítko "STOP" a vydal se nazpátek a moje koleje vpoklidu už našel... První noc a den jsem měl však pocit, jakobych byl in the middle of nowhere...Samota křičela až moc nahlas. Postupem času ji snad ale ztiším...:-)
Nono, snad to nebylo tak zlý, letecká doprava je tou nejbezpečnější, takže můžeš být rád, žes necestoval automobilem. Jinak sleduju, že i v tej Belgii maj pěknej zmatek. Člověk by řek ouředníci = systém a vono ne. Inu pod svícnem je největší tma.